TIBETSKÝ ŠPANĚL
Historie chovu plemene 
Je jednoznačné, že tibetský španěl pochází z Tibetu, ale konkrétní původ tohoto plemene není příliš znám. O tibetském španělovi se vyskytují zmínky již v dobách okolo 7. století našeho letopočtu, a to v podobě kreseb. Některé znaky tohoto plemene jsou shodné s pekingským palácovým psíkem. Z tohoto důvodu ho někteří kynologové považují za výchozí formu "pekinéze"". Jiní se zase domnívají, že na vzniku tohoto plemene se podíleli tzv. "posvátní budhovití psi"", kteří přišli do Tibetu z Indie. Toto plemeno bylo chováno jak v klášterech, tak v "domácnostech", s tím rozdílem, že v klášterech bylo těmto psíkům dopřáno více pozornosti a péče. Takto obstarávaní psíci mohli být dále darováni vzácným návštěvám či do jiných klášterů. Nebyli však používání pouze "ke zkrášlení"" klášterů, plnili také funkci hlídače. Existují domněnky, že tibetský španěl hlídal kláštery, např. po jeho obvodu, na bočních zdech a na vše neobvyklé štěkal, čímž přivolal psy většího vzrůstu, kteří měli vetřelce odradit. Byli považovaní a velmi ceněni jako tzv. "nositelé štěstí"", což neplatí jen pro tibetského španěla, ale i pro ostatní tibetská plemena. Jak se tito psi dostali do Evropy, není příliš dobře známo a existuje spousta teorií, které nejsou nijak doložené, tudíž nemohou být brány jako pravdivé. Jediná podložená, tedy reálná historická zmínka, pochází z přelomu 19. a 20. století, kdy bylo do Anglie dovezeno několik psů odpovídající vzhledově i typově tibetským španělům.
Toto plemeno je v dnešní době chováno téměř ve všech zemích, které mají svá kynologická zázemí, ale i přesto se řadí do skupiny plemen málopočetných a spíše vzácných.
Povaha 
O tibetském španělovi se říká, že je z 1/3 pes, z 1/3 lev (kočka) a z 1/3 opice a toto přirovnání je velmi výstižné. Pejsek to je, o tom není pochyb, je to pejsek velmi chytrý, není zbytečně uštěkaný, může žít jak v bytě, kde je velmi příjemným společníkem, tak i na zahradě, kde je též spokojený. Jeho kočičí pohyby a někdy i hlasové projevy připomínají opravdu kočku, někdy výraz jeho tváře, mimika, pohled očí - to vše se dá srovnávat s opičkou. Je velice sebevědomý, veselý, temperamentní a inteligentní pes. Neustále z něj vyzařuje spousta energie a přátelského nadšení. S jeho neutuchající dobrou náladou se nebudete nikdy cítit znuděně či mít špatnou náladu. Tibetský španěl není pouze povahy energické, která uvádí jeho tělo neustále do pohybu, je nadšen i z lenošení na gauči. I přes svůj nevelký vzrůst je "tibeťák"" dostatečně odolný a vytrvalý pes. Přírodní podmínky v místech, odkud pochází, všemu nasvědčují. Nemusíte se pohybu s ním bát. S přehledem zvládne horskou túru za jakéhokoliv počasí a na druhou stranu se dovede smířit i s životem ve městě. Dovede se přizpůsobit, jakémukoliv životnímu stylu. Je to typ psa, který má velice rád kontakt s členy rodiny, je to ideální, rodinný společník. Páníčkovi a jemu blízkým lidem je velice oddaný, naopak k cizím lidem je nedůvěřivý a ostražitý. Přes všechny tyto "báječné"" vlastnosti je tento psík povahy velice sebevědomé a tím pádem i tvrdohlavé. S tibetskými španěli, to je jako s dětmi, zkouší neustále kam až se dá zajít.
Uplatnění 
Jak jsme se již zmínili, tibetský španěl se velice uplatňuje jako společník a veliký přítel rodiny, avšak jeho povaha a inteligence hovoří za vše. Dokazuje to fakt, že někteří jedinci jsou cvičení na funkci záchranářského psa, jiní zase zvládají bezproblémově agility. Po celém světě, kde je tento pes chován se používá i k canisterapii. Soužití s tímto psíkem je velice příjemné. V dřívějších dobách byl tento pes určen k hlídání, oproti dnešku, kdy je jeho funkce pouze společenská. Avšak rysy "hlídače"" v něm přetrvaly i dodnes. Je velice všímavý a jeho reakcí na cokoliv podezřelého a neznámého je okamžitý štěkot, přesto není zbytečně uštěkaný. Je to nenáročný psík, takže je vhodný jak pro jednotlivce, tak i pro více početné rodiny. Díky jeho nenáročnosti a snadné údržbě je tibetský španěl vhodný i pro úplné začátečníky. Z jeho charakteru především vyplývá, že je především milý společník rodiny.
Standard 
Standard plemene tibetský španěl byl sepsán v roce 1934 a to v Anglii a jako modelový vzor tomuto plemenu stála fenka jménem Dolma of Ladkok. Byla dovezena roku 1928 přímo z Tibetu a byla považována za nejkrásnější "kus"" tohoto plemene. Ve stejném rocer jako byl vypracován standard plemene byla založena v Anglii tzv. "Tibeťan Breeder Association"", čímž se plemena tibetský španěl, tibetský teriér, shih-tzu a lhasa apso od sebe definitivně oddělily. I když původ tohoto plemene je, dalo by se říci, 100% "tibetský", tak patronát nad tímto plemenem převzala Velká Británie. Podle standardu má tibetský španěl váhu od 4 do 6,8 kg, ideální výška 25-27 cm. Jsou povoleny všechny barvy srsti tj, bílá, sobolí - sobolí zlatá, sobolí červená, sobolí šedá, tzv. barva bouřkového mraku. Je povolena i barva partikolorní a trikolórní, zejména v zámoří je oblíbená barva black and tan. Všechny barvy srsti mohou být doplněný bílými nebo černými znaky. Všechny barvy se spolu mohou vzájemně křížit.
(Tibetan Spaniel) 
FCI-Standard číslo 231/ 11. 05. 1998/ D
Země původu: Tibet
Použití: Společenský pes
Klasifikace FCI: Skupina 9 Společenští a pokojoví psi
Sekce: 5 Tibetská plemena, bez pracovní zkoušky
Celkový vzhled: Malý, aktivní a ostražitý. Dobře vyvážených celkových proporcí; délka trupu lehce přesahuje kohoutkovou výšku
Chování a charakter: Veselý pes, se sebevědomým vystupováním, mimořádně inteligentní, rezervovaný vůči cizím. Ostražitý, věrný, ale nezávislý
Hlava: Malá v poměru k tělu, nesena hrdě. Samčí výraz u psů, avšak bez hrubosti
Tlama: Střední délky. Tupá, dobře vyplněná, prostá vrásek
Čelisti/zuby: Mírný předkus. Spodní čelist mezi špičáky je široká, s rovnoměrně uspořádanými řezáky. Plný chrup je žádoucí. Při zavřené tlamě nesmí být vidět zuby a jazyk
Oči: Tmavě hnědé, oválné, bystré a výrazné, střední velikosti, uloženy poměrně daleko od sebe, ale směřující přímo vpřed
Uši: Střední velikosti, visící, u dospělých psů bohatě osrstěné, nasazené poměrně vysoko
Krk: Mírně kratší, silný a plynule přechází do trupu
Trup: Délka trupu od kohoutku ke kořeni ocasu je poněkud větší, než je kohoutková výška psa
Hřbet: Rovný
Žebra: Dobře klenutá
Ocas: Vysoko nasazený, bohatě osrstěný a v pohybu vesele nesen stočený nad hřbetem
Srst: Krycí srst hedvábné struktury, krátká v obličejové partii a na přední straně končetin, středně dlouhá na těle, ale poměrně hladce přiléhající. Podsada je jemná a hustá
Uši a zadní strany končetin krásně osrstěnz
Ocas a zadní strana stehen bohatě pokryté dlouhou srstí. Celkově by osrstění nemělo být nadměrně bohaté, přičemž feny bývají zpravidla méně osrstěny a mají méně vyjádřenou hřívu než psi
Barva: Všechny barvy a jejich kombinace jsou povoleny
Velikost a hmotnost: Kohoutková výška: cca 25,4 cm (10 palců). Hmotnost: Ideální v rozmezí 4,1 až 6,8 kg (9 - 15 liber).
